Doporučená komunikace

Chci-li jakoukoli změnu, vždy především a na prvním místě měním sebe. Potřebuji-li měnit druhé, jediná správná možnost, jak to udělat, je měnit sebe takovým způsobem, že si toho druzí všimnou a ke změně na nich je budu inspirovat.

Toto vychází ze základních principů, známých ve všech přírodopisných dokumentech, jak mezi sebou již miliony let komunikují zvířata v přírodě… Srnky, ptáci, ryby, všichni jedinci nějakého druhu žijícího ve skupině nebo v hejnu, si mezi sebou předávají informace změnami svého jednání, které ostatní zaznamenávají.

Tomu odpovídá podstata leadershipu. Jakýkoli opravdový leader (nadřízený v zaměstnání, politik, otec rodiny, …) jde vždy skutečným příkladem, má přehled, umí se správně rozhodovat, rozumí lidem, má je rád a umí se za ně postavit. Tím oni sami cítí, kolik se od něj můžou učit, stává se jejich vzorem a automaticky jej následují. Na rozdíl od šéfa nemusí leader nikdy nikoho do něčeho násilím nutit anebo trestat. Takový team nebo kolektiv je pak skutečně zdravý.

Nejdůležitější aplikace komunikace bývá mezi rodiči a dětmi. Budu-li například chtít naučit malé dítě umýt si před jídlem ruce, jediný správný postup je umývat si je viditelným způsobem sám. Budu-li například chtít, aby malé dítě mělo na kole na hlavě helmu, jediný správný postup je jezdit s nasazenou helmou sám. Platí to v jakémkoli vztahu (jednatel firmy versus zaměstnanci, politici versus občané, společnost versus dospívající mládež, …). Ostatní vždy musí vidět, že pro mě je daná věc takto normou, musí cítit věrohodnost, autenticitu a pak začnou mé jednání sami duplikovat. Tím dosáhnu skutečné změny… Jakákoli lest nebo násilí nefunguje, případně má jen omezený a dočasný efekt. Ostatní nevěrohodnost dříve nebo později podvědomě poznají a nakonec mi ji nějakým způsobem vrátí.

A komunikace probíhá i naopak - každé jednání mého okolí mi má něco napovědět… Začne-li třeba dítě něco vytrvale odmítat nebo naopak vyžadovat, začne-li mít nějaké fyzické, psychické, duševní nebo sociální problémy (bolesti hlavy, nespavost, bolesti břicha, obezita, nechutenství, mentální bulimie, hyperaktivita, agresivita, nesoustředěnost, strach, deprese, útěk z domova, odmítání autorit, závislosti, vandalismus, násilí, …), velmi často skutečná příčina vůbec nesouvisí s dítětem samotným, ale zrcadlí nezdravé vztahy, myšlení, jednání nebo životní styl okolí jako rodičů, prostředí školy, ulice nebo třeba společnosti jako celku…

Nejsilnější zpětnou vazbu (mimo úplně malinkých dětí) dávají domácí zvířata, která mě bezmezně milují. Hlavně psi a nejčastěji fenky. Jakékoli nečekané prvky v chování, děláme-li něco nebo neděláme, jdeme-li někam nebo nejdeme nebo potkáme-li třeba někoho, nejsou nekázeň a není v pořádku je okamžitě potlačovat nebo dokonce trestat. Zvíře, které mě bezmezně miluje, protože je krmím a trvale se o ně starám, nemá potřebu mě zlobit. Proč by to dělalo? Je to pouze má mylná interpretace, pokud nerozumím nápovědě, kterou mi v danou chvíli svým chováním dává. Je pro mě, nikoli proti mě a do budoucna mě může upozorňovat i na závažný problém. Zvířata jsou přírodě blíže a nemají intuici překrytou systémem a egem jako my lidé… Cítí toho více. Například, že zvolená činnost mi za čas může přinést onemocnění, zvolená cesta nebo člověk, se kterým se právě bavím, životní komplikace, měl bych se třeba více hýbat, více být třeba v kontaktu s lidmi, atd.

A jakmile je nalezena skutečná příčina, je každý problém vždy nutno řešit tam, kde vznikl. To znamená nápravou skutečné příčiny…