Skutečná personalistika

Fungující personalistika je jedním z klíčových indikátorů skutečného zdraví společnosti a zde se lidem v HR postupně podařilo zhypnotizovat a ovládnout zbytek společnosti. Vytváří si svůj svět s vlastními pravidly, do kterých nikdo jiný nevidí.
To je vážný celospolečenský problém. I řada kompetentních vedoucích si na současné zavedené způsoby jednání personalistů a hlavně personálních agentur stěžuje a někteří se snaží hledat kvalitní lidi jinými cestami, například doporučením přes společné známé…

Vše začalo zcela nečekaně před mnoha lety. Jel jsem ráno v metru, vlak byl hodně plný a na jedné zastávce nastoupily dvě holky, očividně ještě studentky.
První říká, že by chtěla něco dělat, ale že jí nic nijak zvlášť nebaví, tak že ještě neví…
Druhá pohotově navrhuje, ať tedy jde také dělat personalistku.
První reaguje, že to by ale musela něco umět a dobře komunikovat s lidmi a že to jí moc nejde…
Druhá, nyní už nezastavitelně, spustí: Nemusíš umět vůbec nic, já taky nic neumím, E-mail od kandidáta překopíruješ a pošleš firmě, e-mail od firmy překopíruješ a pošleš kandidátovi, Jen pokaždé doplníš svůj podpis a na konci ohlídáš odeslání faktury na provizi, A pokud se někomu nebude něco líbit a nebude souhlasit, tak ho prostě vyřadíš, ať si to příště rozmyslí, A nevyjde-li něco, je chyba v kandidátovi. Vždycky je chyba v kandidátovi!…
Nedalo se to neslyšet. Vagón byl opravdu hodně plný. Stál jsem a nevěřil, čeho jsem byl právě svědkem. A jak jsem se rozhlížel, podle tváří některých okolo bylo jasné, že to slyšeli také a jsou v šoku i oni…

Život šel dále a já na tuto ranní příhodu úplně zapomněl. Postupně jsem se ale na vlastní kůži znovu a znovu přesvědčoval, že když jsem se setkal s lidmi, kteří toho jak odborně tak osobnostně nabízeli nejméně, byli to vždy personalisté… A když jsem potkal lidi, kteří se ke mně jako k člověku chovali nejvíce nezdvořile a nejméně uctivě, vždy to byly starší ženy personalistky…

Vzpomínám si na ženu personalistku v jedné velké agentuře, která mi nikdy neřekla, kam se hodím, ale neustále mi říkala, kam všude se nehodím. Po letech jsem na ní narazil v jedné malé firmě. Za krátkou dobu i z této malé firmy zmizela. Když jsem se potom bavil s jednatelem, nepřímo mi potvrdil, že byla jen velkou ztrátou, tak se domluvili, že se v dobrém a v míru rozejdou. A když jsem se díval na její profil na síti LinkedIn, zjistil jsem, že nestudovala ani psychologii, ani žádný humanitní obor, ale VŠCHT…

Jednou jsem souhlasil zastavit se na pohovor do jedné malé personální agentury. Přivítaly mě dvě hodně mladé holky a hned mi daly test na schopnosti pozornosti a koncentrace. S největší vážností jsem test vypracoval, nejlépe jak jsem dokázal a totéž i potom při následném rozhovoru a vyhodnocení testu. V dobré víře jsem obětoval několik hodin času, mnoho energie a holky se už nikdy neozvaly. Výsledek nula.
Když jsem je po čase hledal na síti LinkedIn, ukázalo se, že jsou studentky VŠE a samy ještě nikdy nikde nepracovaly. A když jsem hledal dále, zjistil jsem, že dotyčná už toto nedělá. Nejdříve se snažila stát modelkou, našel jsem na Internetu její fotky, pravděpodobně takto neprorazila, tak přešla na personalistiku, a ani toto jí asi nešlo nebo nebavilo, protože nyní už prodává nějaká pojištění… A takový člověk bude rozhodovat o mé budoucnosti třeba i na zbytek života?

Jednou jsem byl svědkem, jak jednatel firmy hledal programátora. Je člověk obecně s přehledem, sepsal si to na papír, celkem to dávalo smysl a domluvil si schůzku s jednou mladičkou personalistkou. Když přišla, vzala si to a začala opravovat: nó, toto takto mít nemůžete, tady musí být toto, toto tady nejde, zde je lepší to raději napsat takto, a toto tu ještě chybí…
On seděl vedle ní, nic neříkal, ale postupně jsem sledoval na jeho obličeji větší a větší rozpaky…
Nakonec zoufale prohlásil: ale vždyť to je někdo úplně jiný, než já potřebuji…
A hledání zastavil. Holka mu potom ještě několikrát volala, ale on vždy řekl, ať jí řekneme, že tu není…

Doba, která bohužel umožnila velké zhoršení chování personalistů vůči lidem, byla pandemie covidu-19. Předtím, kdykoli se mi ozvala nějaká personální agentura, mělo to nějakou formu. Setkal jsem se tam osobně s reálným člověkem, podepsali jsme smlouvu, probrali jsme mé silné stránky a představy a třeba se domluvili, že mě doporučí do této či této firmy a za 3 dny si třeba řekneme výsledky, co dále.
Když přišel koronavir a hlavně následná nařízení vlády nesetkávat se osobně, personalisté toho okamžitě využili, aby i ten zbytek lidskosti, která tu ještě byla a je v životě to klíčové, zcela vynechali. Běžně mi zavolal zcela cizí člověk, kterého neznám a nemám žádnou záruku, že mu jde opravdu o to, co mi on uvádí a tento zcela cizí člověk čekal, že mu bez jakékoli smlouvy okamžitě začnu po telefonu říkat informace, které jsou mé soukromé a třeba i intimní. A když jsem na toto odmítal přistoupit, setkal jsem se s hrubým i dost hulvátským jednáním a samozřejmě jsem byl okamžitě vyřazen.

Několik myšlenek pro skutečnou personalistiku

• Jako vždy a všude, i zde platí základní principy skutečného zdraví.
   
• Základem úspěchu je váš osobnostní a duchovní rozvoj. Je to vaše cesta a vy si vše tvoříte. Čím méně budete otroky svých slabostí, tím snadněji se nestanete obětí různých nekalých technik personalistů, kterým nejde o to, jaké vy máte kvality a co by pro vaši budoucnost, vaše zdraví a vaše štěstí bylo to nejlepší, ale aby oni vykázali činnost, náhodou nevyplavala na povrch jejich nadbytečnost a dostávali i dále svůj plat…
   
• Není jenom práce. To platilo v té minulé době (před revolucí v listopadu 1989), že každý mohl být pouze zaměstnanec a to zaměstnání každý mít musel, jinak byl odsouzen za paragraf příživnictví a šel na zpravidla 2 roky do vězení. Dnes ty možnosti, jak si korektně zajistit příjmy, jsou čtyři, viz Doporučené knihy. Někdo nebude nikdy dobrý zaměstnanec, ale snadno třeba uspěje jako zdatný živnostník nebo schopný podnikatel. Takže pokud se setkáte s někým, kdo je neustále jen v té rovině máš práci?, hledáš si práci?, jdeš do práce?, atd., může se jednat o člověka, který zřejmě zcela zaspal dobu. A to (od roku 1989) znamená již desítky let…
   
• Vše je vaše cesta a nikdo nikomu pomoci nemůže. Navzájem si na našich cestách můžeme být pouze ukazateli a je na každém přebírat informace jen od těch, kteří v dané věci již odpovídajících výsledků prakticky dosáhli.
  Pracujte na tom, abyste správně poznali a znali sami sebe. Jaké osobnostní profily máte v sobě, jaké vlastnosti a jaké jazyky lásky? Předpoklady k jakému prostředí, typu práce a lidem? Nenechte se zmýlit, pokud se do vás během dětství (třeba dominantní rysy vašich rodičů) nahrálo něco jiného, než jste skutečně vy. Musíte to být skutečně vy a podle toho vědomě hledejte svoji náplň. Jak v zaměstnání, tak ve volném čase. A pokud se potom rozhodnete obrátit na nějakého psychologa, léčitele, mentálního kouče nebo personalistu, jděte k němu s tím, kdo přesně jste a co přesně hledáte. Z tohoto aby vycházel a podle tohoto aby vám něco navrhoval dále… Potom nenaletíte na první průhlednou techniku a hlavně na to, co někdo má zrovna v tuto chvíli na stole, aby vám to podsunul a on měl hotovo…
   
• Rozhodněte si správně, jestli si budete hledat nějakou spolupráci sami nebo to svěříte někomu, kdo už ví a může vám něco předat. To vždy záleží na tom, kdo jste vy, ale může i na tom, co konkrétně hledáte. Rozhodněte si také správně, jestli budete reagovat na inzeráty protistrany nebo si vyvěsíte inzerát svůj. Svých rozhodnutí se držte. Druzí vás sledují, všímají si drobností a pokud chcete dosáhnout skutečného úspěchu, velmi důležitá je jasná vize, za kterou jdete a věrohodnost toho, co děláte.
  Odpovědí na inzerát není, pokud někomu do jeho soukromé pošty nakopírujete inzerát svůj.
  A jestli jste se na někoho obrátili a on pro vás něco hledá nebo právě domlouvá, nikdy nebudete skutečně úspěšní, začnete-li si za jeho zády současně domlouvat něco sami. Kvalitního člověka můžete podvést jen jednou.